[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.Pìstovaladìcko v èervené vlòance, z ní~ se rù~ovìl tlustý oblièejík.Ne-mohl se vyhnout a mrzutì pohlédl na zdravé, silné dìcko,poklidnì broukající. To je Jakubek -, vrásky v ~ilnaté tváøi staré ~eny se staho-valy ve smìaný úsmìv. Jakubek mu povidamy.Chtìli, abyse menoval Kubièek, ale to je, jakdy~ køièia: Kuba! Kuba! Dítì otevøelo veliké oèi a zadívalo se na Obervu, pøekva-peno nìkým, koho jeatì nepoznalo. Vidia, Jakubku, mluvila staøena naléhavì do rù~ové kuliè-ky a prstem poeukovala, to je tatinek, tvuj tatinek.Øekni: tata,tata! Ach, to je dobry synek! V noci nìnaøika, nìbudi se a hlasma jak zvon.Tata, tata, øekni, Jakubku! Ale dìcko nechápavì a zara~enì jen si prstíèkem pohrá-valo. Synek silny jak valibuk! `ak vytah mamu.Madlena po nimzeschla a zbidnìla, pøekotne zase mluvila staøena. No, je dobøe - øekl Oberva táhle, nevìda, jak jinak by se roz-louèil.A rù~ová tváøièka, tenký prstík, rozevøené oèi tøásly se muv myalenkách po nìkolik dní.Jeho dítì, a~ pøijde - a bude toté~ synek, musí to být synek! - nebude zatoèeno v èervenévlòance, ale bude v koèárku, jak se chovají mìstské dìti, budemít pìkné bílé prádlo, sametový kabátek, èepeèek ovroube-ný, peøinku s maalièkami! Rozehøíval se pøi pøedstavách a zneklidnìl.Kdyby bylo mo~-ná pohnat èas o mìsíce, aby ten den, který se mu stal smys-lem ~ivota, nebyl nìkdy a~ na vesno, ale hned, hned! Jeatìpøedtím, ne~ listí se stromù opadá a sníh se po polích rozlo~í!Aby mìl jistotu, ~e splní se jeho víra, ~e jest polo~en pevnýkámen k rozkvìtu rodovému!K Albínì choval se a~ s dìtinskou aetrností.Vyael ze vrat -a byl z nìho starý Oberva, s ètyøhrannou hlavou a zdvi~enoubradou, úseèný a urputný, netrpící odporu a alapající protivní-ka, mající v~dy tvrdý vtip nebo drsný smích; ale kdy~ se vraceldomù, kdy~ vstupoval do vrat, odlepovalo se z jeho bytosti vaenásilnické a rvavé, padaly celé desítky ~ivota, hlava zmládla,srdce se pobláznilo, jak se sám sobì vysmíval.A nevìdìl, jak by se co nejvíce Albínì zavdìèil.Kupoval jídárky, zahrnoval ji aatstvem, pøináael jí aperky, èastìji drahéne~ vkusné, a byl by se vypravil do zámoøí, kdyby si tak vzpo-mnìla a odtamtud si dárek vy~ádala.Byl by ji nejradìji zasy-pal nyní, kdy~ zùstávala doma a nevycházela, kdy~ patøilanadobro jenom jemu a ne hladovým a neèistým oèím! To pro-to, aby se promìnila ve ~vatlající a úsmìvnou ~enu, aby muza to vaecko upøímnì a dìtsky podìkovala.U~ bylo prádlaaatstva natlaèeno ve skøíních, ~e Albína ~ádala, ae nic neku-puje. Neu~iju toho, nevycházím ven, moli to leda se~erou, namítala, ale Oberva jí odpovídal jenom tvrdohlavým Ae! a pohrdlivým mávnutím ruky.On, jen~ byl v~dy na ka~dý krej-car opatrný, byl by se stal s nejklidnìjaí myslí útratou pro jejíúsmìvy. Stary blazen se stal ze mì, mluvil Albínì, jak mlaïoch!Ani za mlada sem tak nìvyvaïal? Na rukach bysem tì nosil,zlatem chodnièky pro tebe vybijal! - Teï jeatì více ne~ kdy pøedtím bránil Albínì v tì~aí práci.Na gruntì bylo roboty hodnì, zvláae v létì, vaichni domácíse musili poøádnì obracet, ale Oberva se mraèil, kdy~ uvidìlAlbínu u ~encù nebo ve stodole. Nìvzal sem sobì selku, abyse plahoèila, huboval, a nìchcu mìt z ~eny selku! Dvì robyse pøiptaju, vaecko se obstara! Takove roky se grunt obeaelbez hospodynì, co by døela jak èeledini, a grunt stoji a budìstae! Albína ostatnì tìhotenství tì~ce snáaela.Byla churavá, tr-pìla stálými nevolnostmi a nechutí k jídlu, mnohdy se a~ tøás-la slabostí, kdy~ ráno vstávala.Tváø její podivnì zprùsvitnìlaa nabyla trpitelského pùvabu, oèi její tím více plápolaly podtemnými brvami.Oberva zneklidnìl, kdykoli si musila ulehnout.Zvláatì v zimìkolem vánoèních svátkù, kdy jí bylo nejtí~e, byl vaecek zma-ten, co chvíli k posteli pøicházel, po apièkách nemotornýmikroky se blí~il, úzkostlivì se ptával, co jí má pøinést.A ona ne-odpovídala, nehnutì le~ela, zraky zabodnuty do stropu, bezestenu, bez vzdechù.Vráska se jí vyhloubila kolem rtù.Ruka-ma lehce mávla, kdy~ k ní nìkdo pøicházel, klidu si pøála, sa-moty, aera.Oberva nedal jináè, zapøáhl konì, pro doktora do Ostravyzajel, aè se Albína zuby nehty bránila.Jel jako vzteklý, do koníbièem alehal, drsným hlasem k bìhu hnal a tøásl se neklidem.Mo~nost její smrti vyvstala mu pøed zraky a bylo mu pøi tomúdìsnì mrazivo v prudkém letu, vysoké kopce padaly naòa balvany drtily mu hlavu.Nesmí umøít, kdy~ mu má dát dítì,i kdyby pùl gruntu mìl obìtovat!Doktor pøijel, vyslechl, za~ertoval, potìail a odejel.Prý ne-moc není nic zvláatního ani nebezpeèného.Udìlal vtip o trp- kém osudu Evinu a s povýaenou moudrostí opakoval: `etøitse, aetøit!A jak odejel, zùstala zase Albína osamìlá v rozlehlé svìtni-ci, nyní mìstsky upravené, v hnìdé posteli pod velkým obra-zem, vlahým tichem otoèená.Pøivøela oèi.To aby lépe vidìla.Neboe v takových okam~icích, kdy zemdlená le~ela bez hnutí,celý její ~ivot se jí rozvíjel pøed oèima, v barvách nesmytýcha s pøízvukem ~ivotným vidìla lidi, vidìla výjevy, v rychlém sle-du pøebíhaly roky, v minutovém zkrácení øeaily se dìje.Pøisa-hat by mohla, ~e u jejích uaí zaznívají hlasy: a jak jsou svì~í,jak pravdivé! Otec se jí zjevoval, drobný, pøikrèený, zachmu-øený.Je~até oboèí se svraatilo, jak do knihy hledìl.Po apiè-kách chodili, aby nevyruaovali.A pøece je vytrhován: hlavuzvedá od knihy, mluví, ale jeho oèi vyèítají.A zase ète, rukousi hlavu opírá.Taková ~ilnatá ruka je to, splee provázkù v kù~ipropletených.A mihla se i postava prvního mu~e.Ne to hroz-né, co bylo potom, se jí tøáslo v pøedstavách.Bylo to vaeckospíae jako mrak, jen~ visí pøília vysoko nad hlavou, ~e jehodìs mizí z dohledu.Ale slova laskají, jako sladká vèelí hudbabzuèí, jsou jako tichá píseò za veèera, omamují, uspávají.Hlavase toèí, do zelených propastí bys vskoèil se zavøenýma oèi-ma.Ae tøeba vía, ~e se tam rozbijea! Nic jiného nevnímá, je-nom lichotný, medový proud øeèi.To jak jí mluvíval za veèerù,kdy~ ji dr~el v objetí - na klín mu hlavu polo~ila - a drobnourukou jí vlasy rozplétal.Mluvil o jiskøièkách, je~ z tìch vlasùsraí, o háïatech, která z nich vyskoèí, o hedvábných nitkách,jimi~ je jeho ~ivot opoután
[ Pobierz całość w formacie PDF ]