[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.Silným nepřítelem mladé republiky byl tehdy spolek latinských měst.Boje s Latiny byly uzavřeny spojeneckou smlouvou, která zaručovala rovnost obou stran.Přispěl k tomu ve velké míře tlak horských kmenů, kteří usilovali o získání úrodné půdy v horských oblastech.Římané a Latinové se těmto útokům ubránili.Na severu byla sousedem Římanů etruská města.Bezpečnost Říma ohrožovaly zejména mocné Veje, které ležely v jeho bezprostřední blízkosti.V letech 406 - 396 s nimi Římané vedli vyčerpávající zápas, který skončil zánikem etruského města a anektováním jeho území.Vážné oslabení římského státu znamenal vpád Keltů, kteří se roku 378 zmocnili po bitvě u řeky Allie Říma.Římané ubránili jenom pevnost na Kapitolu, avšak Keltové v čele s Brennusem se spokojili s vysokým výkupným a odtáhli.(Právě s útokem Keltů na Kapitol souvisí onen známý příběh o tom, jak husy zachránili Řím.) Římané pak vedli ještě řadu drobných válek a s poraženými protivníky uzavírali spojenecké smlouvy, což se stalo základem římského ovládnutí Itálie.Ovládnutí Itálie.Dále na jih začali Římané zasahovat až po polovině 4.století.Při postupu na jih zaměřili Římané pozornost nejprve na bohatou a úrodnou Kampánii.Tu však od konce 5.století ovládali Samnité.Římané svedli se Samnity mezi lety 343 - 290 celkem tři války, než se jim podařilo jejich odpor zdolat.Potom pronikali dále na jih, kde si dosud udržela samostatnost řecká města.Římské zásahy vyvolaly odpor mocného Tarentu (282 - 272), který si roku 280 povolal na pomoc épeirského krále Pyrrha, vynikajícího válečníka, který chtěl na západě dosáhnout stejných úspěchů jako Alexander na východě.Narazil však na houževnatý odpor římského vojska a i přes vítězství v bitvách se mu je nepodařilo zdolat (odtud známý pojem „Pyrrhovo vítězství“).Roku 275 utrpěl porážku u Beneventa a musel Itálii vyklidit.Tarent pak kapituloval roku 272 a o dva roky později padlo do římských rukou i poslední svobodné řecké město v Itálii - Rhégion, čímž se Římané přiblížili na dosah Sicílii.Poslední město, které uznalo římskou svrchovanost byly etruské Volsinie a roku 265 se tak pod římskou nadvládou ocitla celá Itálie.Římští spojenciPoražené protivníky ovládali Římané poměrně komplikovaným způsobem.Ponechávali jim většinu území a poražení protivníci si udrželi i značnou vnitřní autonomii.Stali se jen spojenci Říma a museli poskytovat vojenskou pomoc.Některá města dostávala status tzv.municipia, což znamenalo, že jejich občané se stávali římskými občany, ovšem s omezením práv.Postupem doby pak získala některá municipia plné občanství.Kontrola ovládaných území se opírala především o tzv.kolonie římských občanů.Ačkoli si Římané udržovali privilegované postavení, sbližovali zájmy spojenců se svými.Prohlubovala se jednota Itálie.Římské republikánské institucePo vyhnání králů byla veškerá moc soustředěna do rukou patricijů.Svrchovaná moc krále se rozdělila mezi úředníky, kteří byli voleni na jeden rok bez možnosti opakování funkce.Ve snaze zabránit přílišné kumulaci moci zastávali příslušný úřad vždy nejméně dva úředníci, z nichž jeden mohl vetovat rozhodnutí druhého.Pouze diktátor rozhodoval bez kolegy.Byl však volený jen na půl roku v době vážného ohrožení státu.Volili ho konsulové.Ti byli nejvyššími úředníky, veleli vojsku, měli rozsáhlé soudní pravomoci, svolávali senát a shromáždění lidu.S růstem státu a v souvislosti bojů patricijů s plebejci pak vznikly nové další úřady.Výkon práva měli na starosti prétoři, o státní finance pečovali kvestoři.Dohled nad bezpečností, mravností a čistotou ve městě měli edilové.Velmi důležitý byl úřad censorů.Byli voleni jednou za pět let, evidovali státní majetek i jmění občanů, jmenovali senátory a mohli ze senátu vyloučit ty, kteří tohoto postavení nebyli hodni.Právě senát byl hlavním ohniskem politické moci.Jeho členy se doživotně stávali bývalí úředníci.Ačkoli byl senát pouze poradním sborem úředníků, jeho doporučení byla pro úředníky závazná.Další složkou mezi politickými institucemi římské republiky bylo shromáždění.Na úkor starého kurijního shromáždění nabylo vrch centurijní shromáždění, které již nebralo zřetel na rodovou příslušnost.Reforma Servia TulliaServius Tullius provedl několik zásadních reform, které posílili postavení neurozených Římanů.Obyvatelé Říma byli totiž rozděleni podle svého bydliště do čtyř místních tribuí.O další reformě, rozdělení obyvatelstva do pěti majetkových tříd už zmínka byla.Nyní je však rozvedeme podrobněji.Zařazení do tříd záviselo na výši majetku, určované především výměrou pozemků
[ Pobierz całość w formacie PDF ]