[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.P�stovalad�cko v �erven� vl�ance, z n�~ se r�~ov�l tlust� obli�ej�k.Ne-mohl se vyhnout a mrzut� pohl�dl na zdrav�, siln� d�cko,poklidn� broukaj�c�. To je Jakubek -, vr�sky v ~ilnat� tv��i star� ~eny se staho-valy ve sm�an� �sm�v. Jakubek mu povidamy.Cht�li, abyse menoval Kubi�ek, ale to je, jakdy~ k�i�ia: Kuba! Kuba! D�t� otev�elo velik� o�i a zad�valo se na Obervu, p�ekva-peno n�k�m, koho jeat� nepoznalo. Vidia, Jakubku, mluvila sta�ena nal�hav� do r�~ov� kuli�-ky a prstem poeukovala, to je tatinek, tvuj tatinek.�ekni: tata,tata! Ach, to je dobry synek! V noci n�na�ika, n�budi se a hlasma jak zvon.Tata, tata, �ekni, Jakubku! Ale d�cko nech�pav� a zara~en� jen si prst��kem pohr�-valo. Synek silny jak valibuk! `ak vytah mamu.Madlena po nimzeschla a zbidn�la, p�ekotne zase mluvila sta�ena. No, je dob�e - �ekl Oberva t�hle, nev�da, jak jinak by se roz-lou�il.A r�~ov� tv��i�ka, tenk� prst�k, rozev�en� o�i t��sly se muv myalenk�ch po n�kolik dn�.Jeho d�t�, a~ p�ijde - a bude tot�~ synek, mus� to b�t synek! - nebude zato�eno v �erven�vl�ance, ale bude v ko��rku, jak se chovaj� m�stsk� d�ti, budem�t p�kn� b�l� pr�dlo, sametov� kab�tek, �epe�ek ovroube-n�, pe�inku s maali�kami! Rozeh��val se p�i p�edstav�ch a zneklidn�l.Kdyby bylo mo~-n� pohnat �as o m�s�ce, aby ten den, kter� se mu stal smys-lem ~ivota, nebyl n�kdy a~ na vesno, ale hned, hned! Jeat�p�edt�m, ne~ list� se strom� opad� a sn�h se po pol�ch rozlo~�!Aby m�l jistotu, ~e spln� se jeho v�ra, ~e jest polo~en pevn�k�men k rozkv�tu rodov�mu!K Alb�n� choval se a~ s d�tinskou aetrnost�.Vyael ze vrat -a byl z n�ho star� Oberva, s �ty�hrannou hlavou a zdvi~enoubradou, �se�n� a urputn�, netrp�c� odporu a alapaj�c� protivn�-ka, maj�c� v~dy tvrd� vtip nebo drsn� sm�ch; ale kdy~ se vraceldom�, kdy~ vstupoval do vrat, odlepovalo se z jeho bytosti vaen�silnick� a rvav�, padaly cel� des�tky ~ivota, hlava zml�dla,srdce se pobl�znilo, jak se s�m sob� vysm�val.A nev�d�l, jak by se co nejv�ce Alb�n� zavd��il.Kupoval j�d�rky, zahrnoval ji aatstvem, p�in�ael j� aperky, �ast�ji drah�ne~ vkusn�, a byl by se vypravil do z�mo��, kdyby si tak vzpo-mn�la a odtamtud si d�rek vy~�dala.Byl by ji nejrad�ji zasy-pal nyn�, kdy~ z�st�vala doma a nevych�zela, kdy~ pat�ilanadobro jenom jemu a ne hladov�m a ne�ist�m o��m! To pro-to, aby se prom�nila ve ~vatlaj�c� a �sm�vnou ~enu, aby muza to vaecko up��mn� a d�tsky pod�kovala.U~ bylo pr�dlaaatstva natla�eno ve sk��n�ch, ~e Alb�na ~�dala, ae nic neku-puje. Neu~iju toho, nevych�z�m ven, moli to leda se~erou, nam�tala, ale Oberva j� odpov�dal jenom tvrdohlav�m Ae! a pohrdliv�m m�vnut�m ruky.On, jen~ byl v~dy na ka~d� krej-car opatrn�, byl by se stal s nejklidn�ja� mysl� �tratou pro jej��sm�vy. Stary blazen se stal ze m�, mluvil Alb�n�, jak mla�och!Ani za mlada sem tak n�vyva�al? Na rukach bysem t� nosil,zlatem chodni�ky pro tebe vybijal! - Te� jeat� v�ce ne~ kdy p�edt�m br�nil Alb�n� v t�~a� pr�ci.Na grunt� bylo roboty hodn�, zvl�ae v l�t�, vaichni dom�c�se musili po��dn� obracet, ale Oberva se mra�il, kdy~ uvid�lAlb�nu u ~enc� nebo ve stodole. N�vzal sem sob� selku, abyse plaho�ila, huboval, a n�chcu m�t z ~eny selku! Dv� robyse p�iptaju, vaecko se obstara! Takove roky se grunt obeaelbez hospodyn�, co by d�ela jak �eledini, a grunt stoji a bud�stae! Alb�na ostatn� t�hotenstv� t�~ce sn�aela.Byla churav�, tr-p�la st�l�mi nevolnostmi a nechut� k j�dlu, mnohdy se a~ t��s-la slabost�, kdy~ r�no vst�vala.Tv�� jej� podivn� zpr�svitn�laa nabyla trpitelsk�ho p�vabu, o�i jej� t�m v�ce pl�polaly podtemn�mi brvami.Oberva zneklidn�l, kdykoli si musila ulehnout.Zvl�at� v zim�kolem v�no�n�ch sv�tk�, kdy j� bylo nejt�~e, byl vaecek zma-ten, co chv�li k posteli p�ich�zel, po api�k�ch nemotorn�mikroky se bl�~il, �zkostliv� se pt�val, co j� m� p�in�st.A ona ne-odpov�dala, nehnut� le~ela, zraky zabodnuty do stropu, bezestenu, bez vzdech�.Vr�ska se j� vyhloubila kolem rt�.Ruka-ma lehce m�vla, kdy~ k n� n�kdo p�ich�zel, klidu si p��la, sa-moty, aera.Oberva nedal jin��, zap��hl kon�, pro doktora do Ostravyzajel, a� se Alb�na zuby nehty br�nila.Jel jako vztekl�, do kon�bi�em alehal, drsn�m hlasem k b�hu hnal a t��sl se neklidem.Mo~nost jej� smrti vyvstala mu p�ed zraky a bylo mu p�i tom�d�sn� mrazivo v prudk�m letu, vysok� kopce padaly na�a balvany drtily mu hlavu.Nesm� um��t, kdy~ mu m� d�t d�t�,i kdyby p�l gruntu m�l ob�tovat!Doktor p�ijel, vyslechl, za~ertoval, pot�ail a odejel.Pr� ne-moc nen� nic zvl�atn�ho ani nebezpe�n�ho.Ud�lal vtip o trp- k�m osudu Evinu a s pov�aenou moudrost� opakoval: `et�itse, aet�it!A jak odejel, z�stala zase Alb�na osam�l� v rozlehl� sv�tni-ci, nyn� m�stsky upraven�, v hn�d� posteli pod velk�m obra-zem, vlah�m tichem oto�en�.P�iv�ela o�i.To aby l�pe vid�la.Neboe v takov�ch okam~ic�ch, kdy zemdlen� le~ela bez hnut�,cel� jej� ~ivot se j� rozv�jel p�ed o�ima, v barv�ch nesmyt�cha s p��zvukem ~ivotn�m vid�la lidi, vid�la v�jevy, v rychl�m sle-du p�eb�haly roky, v minutov�m zkr�cen� �eaily se d�je.P�isa-hat by mohla, ~e u jej�ch ua� zazn�vaj� hlasy: a jak jsou sv�~�,jak pravdiv�! Otec se j� zjevoval, drobn�, p�ikr�en�, zachmu-�en�.Je~at� obo�� se svraatilo, jak do knihy hled�l.Po api�-k�ch chodili, aby nevyruaovali.A p�ece je vytrhov�n: hlavuzved� od knihy, mluv�, ale jeho o�i vy��taj�.A zase �te, rukousi hlavu op�r�.Takov� ~ilnat� ruka je to, splee prov�zk� v k�~ipropleten�ch.A mihla se i postava prvn�ho mu~e.Ne to hroz-n�, co bylo potom, se j� t��slo v p�edstav�ch.Bylo to vaeckosp�ae jako mrak, jen~ vis� p��lia vysoko nad hlavou, ~e jehod�s miz� z dohledu.Ale slova laskaj�, jako sladk� v�el� hudbabzu��, jsou jako tich� p�se� za ve�era, omamuj�, usp�vaj�.Hlavase to��, do zelen�ch propast� bys vsko�il se zav�en�ma o�i-ma.Ae t�eba v�a, ~e se tam rozbijea! Nic jin�ho nevn�m�, je-nom lichotn�, medov� proud �e�i.To jak j� mluv�val za ve�er�,kdy~ ji dr~el v objet� - na kl�n mu hlavu polo~ila - a drobnourukou j� vlasy rozpl�tal.Mluvil o jisk�i�k�ch, je~ z t�ch vlas�sra�, o h��atech, kter� z nich vysko��, o hedv�bn�ch nitk�ch,jimi~ je jeho ~ivot opout�n
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
